Nadřazenost nevyhnutelně vede ke zločinu

Všechny citáty v tomto článku byly napsány nebo vysloveny v posledních dvou měsících.

Všichni víme, že nadřazené ideologie dávají vzniknout neslýchaným masakrům. V posledních letech jsme byli svědky genocidy Tutsiů ze strany Hutu Power nebo genocidy Jezídů ze strany Daeše. V obou případech nebylo cílem zbavit se politických odpůrců, ale fyzicky zlikvidovat skupinu obyvatel považovanou za nelidskou.

V posledních dvou měsících řada izraelských osobností ztotožnila všechny Palestince se zločiny Hamásu a dala najevo své pohrdání jejich lidem jako celkem. Ministr obrany Yoav Gallant je označil za „lidská zvířata“. Některé významné osobnosti dospěly k závěru, že válka musí být „totální“.

Např:

• Poslanec Nissim Vaturi (Likud), místopředseda Knesetu, napsal na X: „Celá ta starost o to, zda v Gaze je nebo není internet, ukazuje, že jsme se nic nenaučili. Jsme příliš lidští (...) Vypalte teď Gazu, nic méně! Nepouštějte tam žádné palivo, nepouštějte tam žádnou vodu, dokud se nevrátí rukojmí“.
• Ministr financí Bezalel Smotrich řekl: „Jsme velmi rádi za návrat osvobozených rukojmích, ale nyní se prosadila myšlenka příměří. Souhlasit s dalším zastavením [války] by byla strašná chyba, která by jen ukázala slabost (...) Musíme přerušit veškeré vazby a vyjednávání s Hamásem a zprostředkovateli a na nepřítele se dívat jen přes pušku“.
• Ministr pro kulturní dědictví Amichai Eliyahu řekl rádiu Kol Berama, že Izrael zvažuje použití jaderných zbraní v Gaze: „Je to řešení... je to možnost“. Obyvatele pásma Gazy pak přirovnal k „nacistům“ a prohlásil, že „v Gaze nejsou žádní nebojovníci“ a že si toto území nezaslouží humanitární pomoc. „V Gaze nejsou žádní neválčící lidé“.

Na tomto ideologickém základě izraelští a evropští představitelé nejprve evokovali „sen“ „revizionistických sionistů“ – tj. stoupenců Ukrajince Vladimira Jabotinského (1880-1940) -: násilné vyhnání všech Palestinců nebo jejich vyvraždění.

Zde je uvedeno, jak byl tento zločin připravován:

• Poslanec Eliyahu Revivo (Likud) napsal Výboru pro jmenování, aby zajistil, že slovo Gaza již nebude odpovídat žádnému místu a nebude se objevovat na žádných dopravních značkách. Podle něj „není pochyb o tom, že název ’Gaza’ je okamžitě spojen s negativní a zlou konotací“.
• Ministr pro zpravodajské služby Gila Gamliel vypracoval 13. října memorandum, které dal na vědomí koaliční vládě (v té době se k ní nepřipojil žádný opoziční ministr). Pod názvem Alternativy k politické směrnici pro civilní obyvatelstvo v Gaze doporučoval vyhnat 2,2 milionu Gazanů na egyptský Sinaj [1]. Když text 29. října unikl na veřejnost, ujistil úřad premiéra zahraniční novináře, že Gila Gamliel je bezvýznamný ministr, který napíše cokoli, aby se dostal do tisku.
• Osobní přítel premiéra Amir Weitman napsal pro Institut pro národní bezpečnost a sionistickou strategii zprávu s názvem Plán přesídlení a trvalé rehabilitace veškerého obyvatelstva Gazy v Egyptě: ekonomické aspekty [2]. Náklady na násilné přesídlení obyvatel Gazy na Sinaj odhaduje na přibližně 8 miliard dolarů. Tento Likudnik se také domnívá, že za probíhající masakry je odpovědné výhradně Rusko.
• Generál Giora Eiland, bývalý poradce Ariela Šarona pro národní bezpečnost, na konci října prohlásil: „Gaza se musí stát místem, kde nemůže žít žádný člověk, a to říkám spíše jako prostředek než jako cíl. Říkám to proto, že neexistuje jiná možnost, jak zajistit bezpečnost izraelského státu. Vedeme válku, která ohrožuje samotnou naši existenci“.
• Dne 14. listopadu zveřejnili dva poslanci parlamentu, Danny Danon (Likud) a Ram Ben-Barak (Ješ Atid), ve Wall Street Journalu svůj článek [3]. Napsali: „Evropa má dlouhou historii pomoci uprchlíkům, kteří utíkají před konfliktem (...) Mezinárodní společenství může pomoci poskytnout jednorázové finanční prostředky na podpůrné programy pro Gazany, kteří mají zájem se přestěhovat. Může pomoci s náklady na stěhování a integraci. Stačí, aby se hrstka států podílela na odpovědnosti tím, že přijme obyvatele Gazy. I kdyby tyto země přijaly pouze po 10 000 osobách, pomohlo by to zmírnit krizi.
• Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová navštívila 18. listopadu Káhiru. Nejprve se snažila přesvědčit Egypt, aby otevřel své hranice a poskytl azyl 2,2 milionu obyvatel Gazy. Poté, když generální prezident Al-Sissi odmítl, navrhla zřízení obrovského tábora, který by Gazany dočasně ubytoval na Sinaji, zatímco by byli převezeni do jiných zemí, včetně Německa a Francie.
• Gila Gamliel se k tématu vrátila 19. listopadu, kdy v deníku Jerusalem Post [4] zveřejnila článek, v němž napsala: „Někteří světoví lídři již diskutují o globálním programu přesídlování uprchlíků a tvrdí, že by Gazany ve svých zemích uvítali. To by mohlo podpořit mnoho zemí světa, zejména ty, které o sobě tvrdí, že jsou přáteli Palestinců (...) Musíme se pokusit o něco nového a vyzýváme mezinárodní společenství, aby pomohlo k jeho uskutečnění. Mohlo by to být oboustranně výhodné řešení: vítězství pro civilisty v Gaze [sic], kteří hledají lepší život, a vítězství pro židovský stát po této ničivé tragédii“.

Živý obraz masakru zveřejněný na sociálních sítích však pobouřil 95 % uživatelů internetu. Pokud sečteme nalezená těla a těla pohřešovaných, která jsou stále pod troskami, bylo zabito 20 000 Palestinců. Bidenova administrativa, která bomby na jejich zabíjení dodává, byla nucena tvrdit, že vyvíjí tlak na izraelskou vládu, aby „projevila zdrženlivost“. Této rétorice neodpovídají činy, protože IDF žádné bomby předem nemá a Washington je nadále dodává. Avšak vzhledem k tomu, že v USA začíná předvolební kampaň před prezidentskými volbami, bude Joe Biden v určitém okamžiku nucen dodávky zastavit, a tím masakr zastavit, protože nemá zbraně na jeho pokračování. Izraelští představitelé proto počítají s tím, že Palestinci zůstanou doma a že za ně bude muset být jmenována vláda s vědomím, že Hamás bude muset být vyloučen. Zvažují se dvě možnosti:

• Zřízení prozatímní mezinárodní správy s mandátem OSN
Žádný stát však není kandidátem ani na rozmístění vojáků s modrou přilbou OSN, ani na správu palestinských území.
• Vytvoření palestinské správy
– Bývalý státní ministr pro bezpečnost v Abbásově vládě Mohamed Dahlan, který nyní žije v exilu ve Spojených arabských emirátech, obchází arabské televizní kanály. Je zjevně kandidátem na vedení „obnovené palestinské samosprávy“ (sic). Vyslal svého zástupce z „Demokratického reformního bloku“ Samira al-Maš’harawiho, aby se v Káhiře setkal s delegací Hamásu. Mezi oběma stranami bylo dosaženo dohody.
– Prezident Mahmúd Abbás je rovněž kandidátem na své nástupnictví. Nejednoznačnost jeho postoje tváří v tvář masakru ho však dnes činí ještě méně legitimním, než byl před masakrem.

Mimochodem, pokud budou palestinská území zachována, mnozí izraelští představitelé je chtějí postupně kolonizovat.

– Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir v rozhovoru pro veřejnoprávní rozhlas Kan Sunday řekl: „Po vyklizení osad v Guš Katifu [v roce 2005] se svět změnil, realita se změnila (...) To, co zde potřebujeme, je okupace. Pokaždé, když naši nepřátelé ztratili území, prohráli válku. Měli bychom mít úplnou kontrolu; to naše nepřátele odradí, dají nám najevo, že jsme vyhráli a že umožňujeme obyvatelům návrat domů. Nemám strach z přesídlení Izraelců do Gazy“.

– Ministr školství Yoav Kisch prohlásil, že nevylučuje scénář, podle kterého by obnovil osady v pásmu Gazy. V Knesetu byl předložen návrh zákona, který má obnovit právo volného pohybu Izraelců v pásmu Gazy. Vláda jednoty v této otázce vyzkoušela několik spojeneckých států. Zdá se, že vyjádří svou nespokojenost, ale své vazby s „židovským státem“ nepřeruší.

– Bezalel Smotrich, ministr financí odpovědný za civilní správu na Západním břehu, vyzval k vytvoření bezpečnostních zón kolem osad na Západním břehu. Tato strategie by nakonec mohla vést k jejich rozšíření.

Je zřejmé, že ne všichni Izraelci podporují zaslepenost a zuřivost svých vůdců.

• Úřad premiéra odmítá spolupracovat s vojenským týmem odpovědným za opravu infrastruktury. Týmu velí generál Roni Numa, který podal k Nejvyššímu soudu petici proti „reformě“ základních zákonů země, kterou označil za „státní převrat“.
• Ministr informací Distel Atbaryan rezignoval, protože odmítl polykat další slepičí žrádlo. IDF v souvislosti s touto válkou nadále cenzuruje izraelský tisk, a to i v nesouvisejících politických otázkách.
• Předseda vlády zakázal všechny demonstrace na podporu civilního obyvatelstva Gazy. Izraelská arabská organizace Adalah a strana Hadaš se obrátily na Nejvyšší soud.
• Obyvatelé Kafr Aqabu, čtvrti ve východním Jeruzalémě, kam izraelská vláda doufala umístit hlavní město případného palestinského státu, byli po 17. hodině uzavřeni.
• Ministr bezpečnosti Itamar Ben-Gvir napadl tři izraelské arabské soudce. Podle něj dostatečně neodsoudili Maisu Abdel-Hadovou, herečku, která vyjádřila solidaritu s lidmi vyhnanými z východního Jeruzaléma; proti starému muži, který odsoudil podmínky, v nichž jsou drženi palestinští vězni; nebo odmítli prozradit jméno obžalovaného, který byl obviněn z toho, že podporuje Hamás.
• Učitel občanské výchovy a dějepisu, židovský pacifista Meir Baruchin, byl zatčen a uvězněn Šin Betem za to, že zveřejnil tweet se seznamem jmen a věku šesti mladých Palestinců ve věku od 14 do 24 let, kteří byli zabiti v Gaze, se slovy: „Narodili se pod okupací. Žili tam celý život. Nikdy nepoznali jediný den svobody. Byli popraveni našimi skvělými chlapci“.
• Poslanci Aida Touma-Sliman (Hadaš-Ta’al) a Iman Khatib-Yassin (Sjednocená arabská listina) byli suspendováni z Knesetu a potrestáni srážkou z platu. Poznamenali, že zločiny připisované Hamásu jsou ve skutečnosti izraelskými vedlejšími oběťmi IDF.

[...]

K vedení války byla vláda v nouzovém režimu nucena mobilizovat téměř všechny Židy (nikoli Araby) v bojovém věku. Premiér Benjamin Netanjahu se však obával, že se někteří vzbouří a odmítnou uposlechnout zločinné rozkazy. Proto v rámci IDF předem stanovil nový postup určování cílů. V minulosti se štáb potýkal s výběrem zhruba stovky cílů denně. Důstojníci museli být opatrní, aby omezili vedlejší škody. Od nynějška si nikdo nevybírá, vybírá je software. Už neexistuje žádná lidská zodpovědnost, a tudíž ani nikdo, kdo by se postavil proti zločinným rozkazům. Stroj jich vybere pět set denně. O možných kolaterálních škodách už neinformuje. Čím méně toho víme, tím lépe to funguje.

Na sociálních sítích se právě objevily obrázky. Jsou na nich Palestinci, kteří byli zatčeni IDF. Tito muži byli zatčeni, protože byli v nesprávný čas na nesprávném místě. Možná se mezi ně připletl člen Hamásu. Byli ve spodním prádle, bez bot, na kolenou pod zbraněmi, které je ohrožovaly. Poté byli odvezeni, stále bez oblečení, ve sklápěcích vozech do výslechových středisek. Generální prokurátor Galia Baharav-Miara povolil jejich zadržení na 60 dní bez jakéhokoli kontaktu s lékařem nebo právníkem. Po 60 dnech již nebude možné najít žádné stopy po jejich mučení.