Al-Hamedi vyznamenaný za svou práci v pásmu Gazy

Byla to rodinná slavnost po libyjsku. Všichni právě oslavili tři roky malého Al-Khweldy. Dědové, bratři a sestry, bratranci a sestřenice zaplnili rodinnou usedlost v Sormanu, sedmdesát kilometrů východně od hlavního města, velký park, ve kterém byly postaveny domky jedněch i druhých, střídmé jednopatrové domy.

Žádná okázalost, ale jednoduchost lidí z pouště. Klidné a solidární prostředí. Děda, maršál Al-Khweldy Al-Hamedi tu pěstoval ptáky - je to hrdina revoluce, který se zúčastnil svržení monarchie a osvobození země od koloniálního vykořisťování. Všichni jsou na něj hrdi. Syn, Khaled Al-Hamedi předseda Mezinárodní organizace pro mír, péči a uvolnění (IOPCR, International Organization for Peace, Care and Relief), nevládní organizace, která má poradní statut při Ekonomické a sociální radě OSN, což je jedna z nejdůležitějších arabských humanitárních organizací, zde choval jeleny. Třicítka dětí pobíhá mezi zvířaty.

Připravovala se i svatba jeho bratra Mohammeda, který odejel na frontu, aby bojoval proti zahraničním žoldákům, které najalo NATO. K oslavě mělo dojít za pár dní. Jeho nevěsta už zářila štěstím.

Nikdo si nevšiml, že mezi hosty pronikl špion. Maskoval se tím, že komunikuje s přáteli po sociální internetové síti twitter. Ve skutečnosti právě rozmístil radiomajáky a spojoval je se speciální sítí do generálního štábu NATO.

V noci z 19. na 20. června 2011 kolem 2:30 se Khalid vrací domů poté, co navštívil a zachránil spoluobčany, kteří unikli bombardování NATO. Je dost blízko jeho domu, aby zaslechl pískot raket a jejich výbuchy.

NATO jich vypálilo osm, každá o váze 900 Kg. Špion umístil radiomaják v různých vilách. V ložnicích dětí. Rakety dopadaly ve vteřinových intervalech. Dědové měli čas dostat se z domu dříve, než byly zničeny. Bylo příliš pozdě na záchranu synů, dcer, vnuček a vnuků. Když poslední raketa zasáhla jejich dům, maršál instinktivně ochránil svým tělem svou ženu. Právě vyběhli ze dveří a byli 15 metrů odhozeni tlakovou vlnou vyvolanou výbuchem. Přežili.

Když Khalid dorazil, nalezl pouze spoušť. Jeho žena, kterou tolik miloval a ještě nenarozené dítě zmizeli. Jeho synové, pro které by udělal vše, byli rozdrceni výbuchy a pádem stropů.

Vily se proměnily v jednu zříceninu. Dvanáct roztrhaných těl pod sutinami. Jeleni zasažení střepinami umírají ve svých ohradách.

Sousedé, kteří se sem seběhli, v tichu hledají mezi troskami známky života. Ale není žádná naděje. Děti neměli žádnou možnost uniknout raketám. Je vyhrabáno tělíčko dítěte bez hlavy. Děda čte verš z koránu. Jeho hlas je pevný. Nepláče, bolest je příliš silná.

Khaled Al-Hamedi nad hrobem svých dětí a manželky

V Bruselu mluvčí NATO prohlásil, že bombardovali sídlo Kadáffího milicí s cílem chránit civilní obyvatelstvo před tyranem, který je utiskuje.

Nikdo neví, jak byla věc plánována výborem pro stanovení cílů, nebo jaký vývoj operace sledoval generální štáb. Severoatlantický pakt, jeho generálové, vytažení na světlo a jeho konformističtí diplomaté se rozhodli zabíjet děti rodin libyjských vůdců, aby psychologicky zlomili jejich odpor.

Od XIII. století evropští teologové a právníci zakazují zabíjení rodin. Tohle je jeden ze základů křesťanské civilizace. Není to nikdo jiný než mafie, která porušuje toto absolutní tabu. NATO je dnes mafií.

1. července, když milion a sedmsettisící lidí manifestovalo v Tripolisu na obranu své země před zahraniční agresí, Khaled odjel na frontu, aby poskytl pomoc uprchlíkům a zraněným. Odstřelovači ho očekávali.

Snažili se ho zastřelit. Byl těžce zraněn, ale podle lékařů se vyléčí.

NATO svou špinavou práci ještě neskončilo.

Thierry Meyssan