Ruská strategie tváři v tvář Anglo-americkému imperialismu

Anglo-sasy vedená ofenzíva (USA, UK a Izrael), jejichž cílem je světová dominance, pokračuje současně po dvou liniích: jednak vytvořením „Velkého středního východu“ zaútočením současně na Irák, Sýrii, Libanon a Palestinu, a jednak odizolováním Ruska od Evropské unie prostřednictvím jimi vyvolané ukrajinské krize.

Jak se zdá, ve finiši chce Washington zavést dolar jako jedinou měnu na trhu s plynem, zdrojem energie 21. století, tak jak to již činí v případě trhu s ropou [1]. Západní média takřka vůbec nepokrývají válku na Donbasu a západní obyvatelstvo nemá potuchy o míře bojů, přítomnosti amerických ozbrojených sil, počtu mrtvých a zraněných civilistů a vlně utečenců. Na druhé straně západní média byť opožděně reagovala na dění v severní Africe a Levantu, prezentujíce je buď jako výsledek tak zvaného „arabského jara“ (čímž se v praxi myslí převzetí moci Muslimským bratrstvem), nebo jako destruktivní efekt civilizace, která je ve své podstatě násilná. A ještě více než kdy předtím je nutno pomoct Arabům kteří jsou, při absenci západních usedlíků, neschopni žít v míru a pokoji.

Rusko je teď přední mocností schopné vést odpor proti anglo-saskému imperialismu. Má k dispozice tři nástroje: BRICS, alianci ekonomických rivalů kteří vědí, že bez spolupráce mezi sebou nemohou růst, Organizaci šanghajské spolupráce (Shanghai Cooperation Organization) a strategickou alianci s Čínou, nutnou ke stabilizaci centrální Asie, a nakonec Smlouvu o organizaci kolektivní bezpečnosti (Organization for Collective Security Treaty), vojenskou alianci bývalých zemí SSSR.

Při summitu ve Fortaleze (Brazílie), který se uskutečnil mezi 14. až 16. červencem, státy BRICKS oznámily vytvoření rezervního měnového fondu (hlavně čínského) a BRICS banky jako alternativu Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance, tedy dolarovému systému [2].

A dokonce již před tímto oznámením přišli Anglo-sasové s odpovědí: transformováním teroristické sitě Al Kaida tak, aby mohli zinscenovat nepokoje mezi všemi muslimskými národy Ruska a Číny [3]. Pokračovali ve své ofenzivě proti Sýrii a rozšířili jí za hranice Iráku a Libanonu. Ale nepodařilo se jim vyhostit část Palestinců do Egypta a tak destabilizovat region ještě hlouběji než už je. Nakonec se drželi zpět v případě Íránu, aby tak dali šanci presidentu Hassanu Rohanimu zeslabit moc protiimperialistickým Khomeinistům.

Dva dny po oznámení států BRICS Spojené státy obvinily Rusko, že sestřelilo let MH 17 Malaysia Airlines nad Donbasem a zabilo 298 lidí. Na této bázi, naprosto svévolně, přinutily Evropany aby vstoupili do ekonomické války s Ruskem. Ustavujíc se do role soudu, Rada Evropské unie soudila a uznala Rusko vinným aniž by mu dala možnost se bránit. REU uvalila „sankce“ proti jeho finančnímu systému.

Byv si vědomo toho, že evropští lídři nepracují v zájmu svých vlastních občanů ale v zájmu Anglo-sasů, Rusko zkouslo nařčení a odolalo pokušení jít do války na Ukrajině. Podporuje povstalce dodávkami zbraní a zpravodajskými službami a hostí více než 500 000 uprchlíků, ale odmítá poslat do konfliktu své vojáky. A pravděpodobně se tak nestane až doby, kdy se velká většina Ukrajinců vzbouří proti presidentu Porošenkovi, i když by to znamenalo, že nevstoupí na území státu dříve než po pádu Donětské lidové republiky.

Tváří v tvář ekonomické válce se Moskva rozhodla odpovědět podobnými opatřeními, ale v zemědělství, ne finančnictví. Přitom byly rozhodující dva spekty: za prvé krátkodobý, kdy ostatní země BRICS mohou zmírnít následky tak zvaných „sankcí“, a za druhé středně and dlouhodobý, kdy se Rusko připravuje na válku a plánuje kompletní přestavbu svého zemědělství k soběstačnosti.

Navíc Anglo-sasové plánují paralyzovat Rusko zevnitř. Nejdřív prostřednictvím Islámských Emirátů (EIS) aktivováním teroristických skupin mezi jeho muslimským obyvatelstvem a organizováním kampaně v médiích při komunálních volbách 14. září. Došlo k distribuci velkých částek peněz všem opozičním kandidátům v třiceti největších městech, přičemž nejméně 50 000 ukrajinských agitátorů promíchaných s uprchlíky se seskupují v Sankt Petersburgu. Většina z nich má podvojné ruské občanství. Cílem je nepochybně reprodukovat na provinční úrovni protesty, které následovaly po moskevských volbách v prosince 2011 – s přídavkem násilí; a dovést zemi do processu barevné revoluce, které jsou jistí příslušníci vládnoucí třídy nakloněni.

Aby toto bylo možné uskutečnit, Washington jmenoval nového velvyslance v Rusku, Johna Teffta, který připravil „růžovovou revoluci“ v Gruzii a převrat na Ukrajině.

Pro presidenta Putina bude důležité, aby mohl důvěřovat svému ministerskému předsedovi Dmitriji Medveděvovi, kterého Washington doufá naverbovat aby Putina svrhnul.

Vezmeme-li v úvahu hrozbu bezprostředního nebezpečí, Moskva by měla být schopna přesvědčit Peking aby akceptoval přistoupení Indie výměnou za to, že Írán (ale rovněž Pákistán a Mongolsko) také přistoupí k Organizaci šanghajské spolupráce (SCO). Rozhodnutí by mělo být zveřejněno na summitu v Dušanbe (Tadžikistán) 12. a 13. září. Tím by měl být ukončen staletí starý konflikt mezi Čínou and Indií a obě země zapojeny do vojenské spolupráce. Tento zvrat, pokud se potvrdí, by rovněž ukončil líbánky mezi Dillí a Washingtonem, který doufal, že se mu podaří vrazit klín mezi Indii a Rusko, zejména sliby přístupu k nukleárním technologiím. Členství Dillí je rovněž sázkou na upřímnost nového indického ministerského předsedy Narendry Modiho, navzdory podezření, že v roce 2002 v Gujaratu, když byl vedoucím ministrem, podpořil proti-muslimské násilnosti.

A navíc přistoupením Íránu, což je provokace do tváře Washingtonu, by měla SCO získat přesné informace o hnutích džihádistů and způsobech, jak jím čelit. A opět, pokud se to potvrdí, sníží to ochotu Íránu vyjednat jakési příměří s „Velkým satanem“, které vedlo ke zvolení Sheika Hassana Rohaniho presidentem. Byla by to sázka na autoritu Nejvyššího vůdce islámské revoluce, Ayatollaha Aliho Khameneiho.

Tato členství by zajisté představovala žačátek pohybu ve světě směrem od Západu k Východu [4]. Nicméně tento trend musí být ošetřen vojensky. Toto je úkolem Smlouvy o organizaci pro kolektivní bezpečnost (Organization for Collective Security Treaty – CSTO) vytvořené kolem Ruska, jejichž členem ale není Čína. Na rozdíl od NATO, tato organizace je klasickou aliancí v souladu s Chartou Spojených národů, neboť její členové mají právo z organizace vystoupit. A je to právě toto právo, na základě kterého se Washington nedávno pokusil koupit si některé členy, včetně Arménie. Nicméně jak se zdá, chaotická situace na Ukrajině zchladila touhu těch, kteří snili o „ochraně“ USA.

Je pravděpodobné, že v následujících měsících se napětí zvýší.