Může Trump uspět?

Mezinárodní tisk se nás snaží přesvědčit, že voliči Donalda Trumpa vyjádřili vzpouru bílé dělnické třídy proti elitám. Ale ve skutečnosti jen prodlužuje prodlužování poselství Hillary Clintonové, které tito voliči výslovně odmítli. Odmítá vzít v úvahu, že současný rozkol nemá žádnou souvislost s tématy, které používala během své kampani.

A přesto jsme všichni viděli novou řadu trhlin, nikoliv mezi, ale v srdci dvou hlavních stran. Řada republikánských vůdců podporovala Clintonovou a několik demokratických předáků podporovalo Trumpa. Bernie Sanders se s ním dokonce setkal, aby mu nabídnul své služby. Také analýza hlasů, pokud jde o komunitní loajalitu (ženy, Hispánci, Afroameričané, muslimové, homosexuálové atd.) již nemá žádný význam. I když jsme byli zaplaveni myšlenkou, že hlas pro Trumpa je hlasem pro nenávist k menšinám, třetina z těchto menšin pro něho hlasovala.

Několik novinářů se pokusilo přijít s myšlenkou precedentu Brexitu, ačkoliv byli stejně překvapeni výsledkem a nebyli schopní ho vysvětlit. Pokud budeme analyzovat zahraniční precedenty, musíme alespoň vzít v úvahu volební překvapení Narendry Modiho v Indii a Rodrigua Dutertreho na Filipínách (staré americké kolonii).

Navzdory propagandě, Britové nehlasovali proti Evropanům, ani Indové proti muslimům, ani Filipínci proti Číňanům. Naopak, každý z těchto třech národů jen doufal, že zachrání svou vlastní kulturu a bude žít v míru. Ačkoliv byl zodpovědný za proti-muslimské nepokoje ve státě Gujarat v roce 2002, nabídnul Narendra Modi otevřenou ruku Pákistánu, v přesvědčení, že problémy mezi oběma zeměmi byly organizovány a udržovány koloniálními mocnostmi. Tím samým způsobem vyjádřil Rodrigue Dutertre podiv nad tím, že prý usiluje o sblížení s „nepřátelskou“ Čínou.

Před několika týdny jsem v těchto článcích vysvětlil, že zlom, rozdělující Spojené státy, není kvůli etnické loajalitě nebo společenským třídám, ale kvůli puritánské ideologii [1]. Pokud je toto rozdělení správné, měli bychom být svědky existenčního boje stoupenců této ideologie proti Trumpově vládě. Budou systematicky sabotovat všechno, k čemu se nový prezident zavázal. Už sporadické demonstrace proti výsledku voleb ukazují, že poražení nemají v úmyslu respektovat pravidla demokracie.

Spíše než přemýšlet o tom, jak bychom měli z vlády Trumpa těžit, bychom se měli sami sebe ptát, jak mu můžeme pomoci k úspěchu při osvobozování jeho země před vlastním imperialismem, v zájmu skoncování s unipolárním světem a „Wolfowitzovou doktrínou“ – nebo jak můžeme nahradit spolupráci při konfrontaci.

Zatímco americký tisk spekuluje o možném jmenování osobností z Bushovy administrativy do vlády Trumpa, měli bychom očekávat politickou roli, jakou budou muset hrát manažeři Trumpovy organizace. Těm jediným můžeme důvěřovat.

Měli bychom také brát na zřetel generála Michaela T. Flynna, který i když demokrat, byl během kampaně hlavním poradcem Trumpa pro zahraniční politiku a obranu. Velitel vojenské rozvědky, od první Ženevské konference až dobytí Iráku Daešem, nikdy nepřestal oponovat prezidentu Obamovi, ministryni zahraničí Hillary Clintonové, generálům Davidu Petraeusovi, Johnu Allenovi a Jeffrey Feltmanovi, pokud jde o používání džihádistů a terorismu v zájmu zachování amerického imperialismu. Ať už jako poradce pro národní bezpečnost, ředitel CIA, nebo ministr obrany, bude nejlepším spojencem pro mír v Levantě.