Sýrie z pohledu z Ruska

V Moskvě považuje pro-západní inteligence válku v Sýrii za vzdálený konflikt, ve kterém se Kreml postavil na špatnou stranu, aby udržel zbytečnou námořní základnu v Tartu.

A naopak, Putin považuje tuto válku za epizodu konfliktu, který se, podle „Brzezinského doktríny“, prohluboval od r. 1978, kdy vznikla velká koalice západ-islám proti SSSR a pak proti Rusku. Kreml naprosto nepochybuje, že džihádisté, kteří se vyškolili na Středním východě, budou brzy pokračovat ve své destruktivní činnosti v Čečensku, Ingušetii a Dagestánu. Z tohoto pohledu by po pádu Sýrie bezprostředně následovalo vzplanutí ruského Kavkazu. Proto podpora Syrské arabské republiky není exotickým výstřelkem, ale imperativem národní bezpečnosti.

Maje toto na paměti jsou očekávání Kremlu ve vztahu k Sýrii stále silnější. Během rozhovorů, které jsem vedl s několika ruskými vůdci během své návštěvy Moskvy, jsem slyšel několik kritik.

1 – Moskva nechápe, proč Damašek nepodnikl žádné právní a diplomatické kroky k prosazení svých práv. Syrský ministr zahraničí zaujímá při napadání před Radou OSN pro lidská práva v Ženevě obranný postoj a nedokáže bránit svoji představu. Tento trend by šlo snadno zvrátit tím, že by vznesl stížnost na útočníky před Mezinárodním soudním dvorem, jak to kdysi úspěšně provedla Nikaragua proti Spojeným státům. Samozřejmě, že cílem by nebylo dosáhnout usvědčení Francie, Británie, Turecka, Kataru a Saudské Arábie, ke kterému by mohlo dojít až po třech až čtyřech letech řízení, ale zvrátit rétoriku Rady bezpečnosti.

Podání této stížnosti by měl následovat dopis Radě bezpečnosti stvrzující právo Sýrie reagovat na útočníky. Tento dopis by otevřel možnost, aby skupiny syrských arabských bojovníků prováděli vlastní ozbrojené akce od Londýna po Doha.

2 – Řada stoupenců Vladimira Putina se stala obdivovateli Bashara al-Assada, ve kterém vidí muže na správném místě. Není pochyb, že Kreml, co se týká jeho jak legitimní, tak právní autority, ho bude podporovat do konce jeho mandátu. Nicméně ruští vůdci zpochybňují ochotu syrského prezidenta vládnout zemi i pak. Všímají si, že navzdory opakovaným výzvám nepředložil Bashar al-Assad politický program pro budoucnost země. Dodnes jeho volby v ekonomické, sociální, kulturní oblasti a dalších neznají. Považují ho za garanta multikonfesní společnosti, tolerantní a moderní, ale pochybují o jeho záměrech zajít dále, být tím, kdo přetvoří a přebuduje zemi, až nastane opět mír.

3 – A nakonec, v Kremlu panuje důvěra v Syrskou arabskou armádu a Armádu národní obrany. Je poznamenáváno, že Damašek válku proti džihádistickým Contras neprohrál, ale že ozbrojenci získali pozice bez boje, jak ukázala zrada v Raqqa. Proto se syrský stát může stále udržet po dobu, nutnou k dokončení regionálních rusko-amerických mírových dohod, ale může také náhle zkolabovat, v důsledku zrady.

To je důvod, proč se ruští vůdci extrémně obávají nedostatečné bezpečnosti v okolí Bashara al-Assada, kterou prověřili během přijetí jedné z jejich delegací v prezidentově domě. Jeden host, který ignoroval pokyny udělené při vstupu, si nechal mobil a měl ho u sebe během setkání. Ten zazvonil dvakrát, aniž by ochranka jakkoliv zasáhla. Víme, že syrské tajné služby zmařily několik pokusů o zavraždění Assada, podporovaných členskými zeměmi NATO, ale je jasné, že jeho osobní bezpečnost zajištěna není. Někteří vůdci tvrdí, že Rusko podporou vůdce, na kterého lze spáchat atentát tak snadno, velmi riskuje.