Německo a OSN proti Sýrii

Když v roce 2005 Jeffrey Feltman – tehdy velvyslanec USA v Bejrútu – dohlížel na zavraždění Rafíka Harírího, spoléhal na podporu Německa, jak v atentátu samotném (Berlín dodal zbraně) [1], tak v komisi OSN pověřenou obviněním prezidenta Asada a Lahouda (prokurátor Detlef Mehlis, policejní komisař Gerhard Lehman a jeho tým). Mediální kampaň proti oběma prezidentům byla převážně pod vedením německého politického analytika Volkera Perthese [2].

Volker Perthes studoval v syrském Damašku v letech 1986 a 1987, financován německým výzkumným grantem. Poté pokračoval v kariéře profesora politických věd v Německu, s výjimkou let 1991 a 1993, během kterých učil na Americké univerzitě v Bejrútu. Od roku 2005 byl ředitelem hlavního německého veřejného think-thanku Stifftung Wissenschaft und Politik (SWP), který zaměstnává více než 130 specialistů, z nichž polovina jsou univerzitní profesoři.

Nicméně když Feltman v roce 2006 zorganizoval izraelský útok na Libanon, zapojil do toho pouze Spojené státy, protože doufal, že po porážce Hizballáhu Sýrie přispěchá k jeho záchraně v Bejrútu, což by zajistilo ospravedlnění pro americkou intervenci. Nakonec poslal své mariňáky jen Berlín, jako část ozbrojených sil OSN (Finul).

Během výročního setkání Bilderbergu mezi 5. a 6. červnem 2008 – pět let před válkou – ministryně zahraničí Condoleezza Riceová učinila vystoupení, kde zdůraznila nutnost svrhnout syrskou vládu. Při plnění tohoto úkolu ji doprovázel ředitel Arabské reformní iniciativy [3] Bassma Kodmani (budoucí zakladatel Syrské národní rady) a ředitel SWP Volker Perthes. Skupina Bilderberg je iniciativa NATO a NATO má na starosti bezpečnost těchto schůzek. [4]

Podle zprávy odhalené Wikileaks dal Volker Perthes ministryni Riceové doporučení ohledně Iránu. Věřil, že by bylo nebezpečné zahájit vojenskou operaci, která by mohla mít nepředvídatelné následky v oblasti – že by bylo účinnější raději sabotovat jeho ekonomiku. Volker Perthes radil v roce 2010 zničit software íránských jaderných elektráren virem Stuxnet [5].

V březnu 2011 Volker Perthes napsal komentář do New York Times, kde zesměšňoval Asadův projev lidovému shromáždění, během něhož prezident odsoudil „spiknutí proti Sýrii“ [6]. Podle Perthese v Sýrii probíhala „revoluce“ a Asad musel jít.

V létě 2011 německá vláda řídila nástup Muslimského bratrstva v Tunisku a Egyptě. Je třeba zmínit, že na žádost CIA pořádala mezinárodní koordinaci bratrstva v Aix-La-Chapelle. Berlín se tak rozhodl podpořit bratrstvo všude, kam dosáhnou jeho síly, s výjimkou Hamásu v Palestině, aby se zabránilo nepříjemnostem Izraeli. Tehdejší německý ministr zahraničních věcí Guido Westerwelle pod vlivem Volkera Perthese sám sebe přesvědčil, že bratrstvo nebylo „islamistické“ ale pouze „vedeno islámem“. Vytvořil diskusní fórum s „umírněným islamistickým hnutím“ (sic), a pracovní skupinu pro Sýrii. Co se týče Perthese, ten uspořádal v červenci na ministerstvu recepci pro delegaci syrské opozice vedenou členem bratrstva Radwanem Zaidehem.

6. října 2011 se Volker Perthes na návrh ministerstva zahraničí účastnil uzavřené konference pořádané tureckou Industry and Business Association (TUSAIDu) a soukromou americkou zpravodajskou společností Stratfor, aby mohl zkoumat turecké energetické možnosti a také možné reakce osmi dalších zemí, včetně Německa [7]. Na schůzce bylo přítomno 10 nejbohatších tureckých společností a Taner Yildiz – ministr energetiky – muž, který měl pomoci Erdoganově rodině zorganizovat financování války ropou ukradenou ISIS.

V lednu 2012 požádal Jeffery Feltman – tehdejší ředitel Státního ústavu pro Blízký východ – Volkera Perthese, aby řídil program „Den poté“, který měl za úkol sestavit příští režim v Sýrii. Tyto schůzky probíhaly po dobu šesti měsíců a vyústily v konkrétní zprávu, která byla zveřejněna po konferenci v Ženevě.

Program „Den poté“ mobilizoval 45 členů syrské opozice, včetně Bassma Kadmaniho a Muslimského bratrstva. Financován byl Americkým institutem pro mír, což je ekvivalent NEDu (National Endowment of Democracy), ale pod pravomocí ministerstva obrany. Získány byli rovněž Německo, Francie, Norsko, Holandsko a Švýcarsko. „Den poté“ vypracoval předběžný plán na celkovou a bezpodmínečnou kapitulaci Sýrie, která se stala posedlostí OSN ihned po jmenování Jeffreyho Feltmana ředitelem pro politické záležitosti Organizace spojených národů v červenci 2012.

Tady jsou principy Perthes-Feltmanova plánu – zrušení suverenity syrského lidu, zrušení ústavy; prezident bude zbaven svých funkcí (ale viceprezident bude i nadále vykonávat formální funkci); lidové shromáždění bude rozpuštěno; nejméně 120 vedoucích představitelů bude považováno za provinilé a budou vyloučeni ze všech politických funkcí, potom souzeni a odsouzeni mezinárodním tribunálem; vedení vojenské zpravodajské služby, politické i civilní rozvědky bude demontováno a rozpuštěno; Hizballáh a strážci revoluce odstoupí; poté a jedině tehdy bude mezinárodní společenství bojovat proti terorismu. [8]

Ve stejné době Perthes zorganizoval „Pracovní skupinu pro hospodářskou obnovu a rozvoj“ pro „Přátele Sýrie“. V červnu 2012, za spolu-předsednictví Německa a Spojených arabských emirátů, skupina rozdělila mezi členské státy „Přátel Sýrie“ koncese na využití syrského plynu, které by mohly být vymáhány za jejich podporu při svržení Asada. [9]

Volker Perthes také zorganizoval „Pracovní skupinu pro plánování přechodu“ pro Ligu arabských států.

Nakonec založil „Syrskou přechodnou podůrnou síť“ v Istanbulu.

Jak v konferenci v Ženevě (30. června 2012) tak v zasedání „Přátel Sýrie“ (6. července 2012) už nemůžeme nalézt více dalších veřejných stop Wolkera Perthese, na rozdíl od jeho publikací, které jsou zaměřeny na udržení německé podpory Muslimského bratrstva. Německo zachovává svou politiku a po abdikaci emíra z Kataru a silném vzestupu Saúdské Arábie, nominovalo Borise Rugeho – ředitele pro Sýrii na ministerstvu zahraničních věcí – svým velvyslancem v Rijádu.

Když Staffan de Mistura navštívil v létě 2015 Damašek, požádala ho syrská vláda o vysvětlení ohledně Feltman-Perthesova plánu. Zvláštní velvyslanec generálního tajemníka OSN velmi rozpačitě potvrdil, že do těchto plánů není zapojen, a slíbil, že je nebude zmiňovat. Zdá se, že Moskva hrozila zveřejněním těchto pánů na Bezpečnostní radě za účasti hlav států při zahájení zasedání Valného shromáždění OSN v září 2015. Dokumenty nicméně vyzrazeny nebyly – jejich prozrazení by zpochybnilo samotnou existenci Organizace spojených národů. Ve stejném období Berlín opět navázal kontakt s Damaškem, ale Syřané nebyli schopni určit, zda tato tajná iniciativa byla odrazem nové politiky Angely Merkelové, nebo dalším pokusem o infiltraci.

Volker Perthes byl nicméně ve stejné době nominován Staffanem de Misturou a jeho nadřízeným Jeffrey Feltmanem [10] na „mírového vyjednavače“ (sic!) na příštím zasedání v Ženevě. Bude mít na starosti případné setkání delegace syrské opozice a delegace Syrské arabské republiky.

Během posledních třech let, v rozporu se svou vlastní chartou OSN, dalece od čehokoliv, čím by bylo možné obnovit mír v Sýrii, a bez předložení sebemenšího důkazu, obviňují Sýrii z potlačení revoluce, použití chemických zbraní proti vlastnímu obyvatelstvu, masivního mučení a vyhladovění svého lidu.

Především proto, že to podráží nohy jakékoliv mírové iniciativě a ponechává čas NATO a Radě pro spolupráci v Perském zálivu prosazovat svržení režimu zahraničními žoldáky, tomto případě teroristickou organizací Al-Káida a Daešem (ISIS).