Ruská varování

Prezident Vladimír Putin zahájil své třetí prezidentské období pod znamením suverenity své země proti hrozbám mířeným přímo proti Ruské federaci od Spojených států a NATO. Moskva opakovaně odsoudila expanzi NATO, vojenské základny poblíž svých hranic a rozmístění protiraketové obrany, zničení Libye a destabilizaci Sýrie

Ve dnech po nastoupení do funkce uskutečnil Putin návštěvu středisek ruského vojenského průmyslu, ozbrojených sil a zemí tvořících systém aliance Ruska. [1] Pokračoval v mobilizaci s rozhodnutím učinit ze Sýrie nepřekročitelnou linii. Invaze do Libye ze strany NATO je pro něj srovnatelná s tím, co uskutečnila Třetí říše v Československu, a pokud by mělo dojít k témuž v Sýrii, bylo by to srovnatelné s útokem na Polsko a zahájením II. světové války.

Každá interpretace tvrdící, že to, co se nyní odehrává v Levantě je výsledkem vnitřní dynamiky revoluce a represe v Sýrii, není jenom falešná, ale je pokroucením toho, co je v sázce a jednoduše se v podstatě rovná dalšími politickému manévrování. Syrská krize je především podium, na kterém se odehrává "přemodelování velkého Středního východu", je to další pokus zničit "Osu odporu" a první "geopolitická plynová válka" [2].

To, co je dnes ve hře v Sýrii, není zda Bašár al Assad dokáže demokratizovat instituce, které zdědil, nebo zda wahabitské monarchie ze zálivu dokáží zničit poslední laický režim v oblasti a nastolit svou bigotnost; ale jaké hranice budou dělit nové bloky NATO a Šanghajskou organizaci spolupráce (SCO). [3]

Někteří čtenáři se při čtení předcházející fráze pravděpodobně zavrtí. Není divu, vždyť měsíce západní média i ta ze Zálivu ubíjejí každý den fakty, že prezident Assad představuje sektářskou diktaturu působící jen ve prospěch alavitské menšiny, zatímco jeho ozbrojená opozice je vtělením pluralitní demokracie. Pohled na události dostačuje na diskreditaci tohoto překroucení faktů. Bašár Assad úspěšně uspořádal komunální volby, referendum a parlamentní volby. Všichni pozorovatelé se shodli, že volby proběhly klidně. Volební účast byla 60 %, i když západní media popsala volby jako "frašku", a ozbrojená opozice, kterou podporují, zabránila občanům ve čtyřech distriktech jít k volebním urnám. Mezitím opozice zvýšila svou aktivitu nejen proti bezpečnostním silám, ale i proti civilnímu obyvatelstvu a všem multikulturním a multikonfesionálním symbolům. Zabila pokrokové sunnity, pak jen tak alawity a křesťany, aby donutila jejich rodiny k útěku. Vypálila více než 1500 škol a kostelů. Vyhlásila pochybný nezávislý muslimský emirát Bab Amr, kde ustavila revoluční tribunál, který odsoudil k smrti 150 nevěřících, kteří byli následně katem jeden po druhém setnuti. Toto ovšem není žalostné divadlo několika potulných politiků, kteří se sešli v Syrské národní radě v exilu, aby předložili projekt s demokratickou fasádou, stojící mimo realitu na pozadí zločinů svobodné "syrské" armády, a kteří již delší dobu skrývají pravdu. Jinak kdo může uvěřit, že laický syrský režim, jehož příkladnost byla v ne tak vzdálené době vyhlášená, se stal náboženskou diktaturou, zatímco svobodná "syrská" armáda podporovaná wahibistickými diktaturami v Zálivu a otrocky poslušná příkazům takfíritistických kazatelů se stala příkladem demokratického pluralismu?

Oznámení možnosti mezinárodní vojenské intervence bez mandátu OSN ve stejném střihu, jakým NATO rozbilo Jugoslávii, vyřčené některými vedoucími představiteli Spojených států, vyvolalo v Moskvě znepokojení a zlost. Ruská federace nacházející se doposud v defenzívní pozici, se rozhodla převzít iniciativu. Tato strategická změna je vyvolána urgentností situace z hlediska ruské perspektivy a příznivým vývojem přímo v Sýrii. [4]

Moskva navrhla ustavit kontaktní skupinu pro Sýrii, aby spojila všechny zainteresované státy, to jest sousedy Sýrie a regionální a světové mocnosti. Jedná se o nahrazení aktuální fóra pro dialog, které vytvořil Západ s téměř "orwellovským" názvem "Konference přátel Sýrie".

Rusko pokračuje v podpoře Annanova plánu, který je ve skutečnosti jen převzatým plánem Sergeje Lavrova předloženým Lize arabských států. Rusko ostře odsuzuje skutečnost, že plán není realizován a obviňuje z toho opoziční frakci, která se chopila zbraní. Podle A. K. Lukaševiče, mluvčího ministerstva zahraničních věcí, je Svobodná "syrská" armáda z hlediska mezinárodního práva nelegální. I když denně zavraždí až 30 syrských vojáků, je veřejně podporována státy NATO a monarchiemi Zálivu při porušování Annanova plánu. [5].

Vladimír Putin, který vystoupil v roli mírotvorce v konfrontaci s válkychtivé NATO, požádal, aby se Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) připravila k rozmístění "modrých přileb" v Sýrii s úkolem oddělit agresivní a bojovné cizí síly. Nikolaj Bordjuža, generální tajemník CSTO potvrdil, že disponuje 20 000 muži vycvičenými pro tento typ mise, kteří jsou okamžitě k dispozici. [6]

To by bylo poprvé, kdyby CSTO rozmístilo své mírové síly mimo prostor bývalého Sovětského svazu. Rána do živého, generální tajemník OSN Pan Ki-moon se snažil sabotovat tuto iniciativu, když se nabídl, že sám vytvoří takovou kontaktní skupinu. Na jednání pracovní skupiny pro sankce Konference přátel Sýrie ve Washingtonu ministryně vlády USA Hillary Clintonová odmítla ruský návrh a zostřila požadavek na změnu režimu. [7] [8]

V Turecku navštívili opoziční poslanci tábory syrských uprchlíků. Potvrdili zde nepřítomnost více jak tisíc uprchlíků registrovaných OSN v hlavním táboře, a naopak zaznamenali přítomnost zbrojního arzenálu v tomto táboře. Při zasedání parlamentu interpelovali předsedu vlády Recepa Erdogana, aby objasnil jaké množství humanitární pomoci je poskytováno těmto uprchlíkům. Poslanci se domnívají, že tábor je zástěrkou pro tajné vojenské akce. Ve skutečnosti hostí bojovníky, zejména libyjské, které tábor používají jako svoji základnu. Poslanci naznačili, že tito bojovníci jsou těmi, kteří pronikli do okresu Hula, když zde došlo k spáchání maskaru.

Tyto informace potvrzují obvinění ruského velvyslance při RB OSN Vitalije Čurkina, podle kterého zvláštní představitel Pan Ki-moona v Libyi, Ian Martin použil prostředky OSN určené pro uprchlíky, aby poslal do Turecka bojovníky Al-Kajdy. [9]

V Saudské Arábii se znovu projevil rozkol mezi králem Abdullahem a klanem Sudeiriů. Na pozvání krále Abdullaha I., vydala Rada úlámů fatwu, ve které se uvádí, že Sýrie není země, na kterou se vztahuje džihád. Ale současně ministr zahraničí princ Faisal požadoval vyzbrojení opozice proti "alwitskému uzurpátorovi".

Zatímco Pan Ki-moon, generální tajemník OSN, a Navi Pilky, vysoký komisař OSN pro lidská práva předkládali při jednání Valného shromáždění OSN své zprávy namířené proti Sýrii, Moskva odpálila dvě mezikontinentální balistické rakety.

Plukovník Vadim Koval, mluvčí Jednotek strategických střel Ruské federace (RSVN), připustil zkoušku startu rakety Topol, která byla odpálena ze sila v blízkosti Kaspického moře, nepotvrdil odpálení Bulavy z ponorky ve Středozemním moři. Nicméně start byl pozorován na celém Středním východě od Izraele po Arménii a nejsou známy jiné zbraně, které by mohly zanechat podobné stopy na obloze. [10]

Poseltsví je jasné: Moskva je připravena ke světové válce, pokud NATO a monarchie zálivu nebudou respektovat mezinárodní závazky, jak jsou definované v Annanově plánu, a budou pokračovat v živení terorismu.

Podle toho, co bylo sděleno, byl tento varovný výstřel koordinován se syrskými úřady. Moskva doporučila Damašku zlikvidovat islámský emirát Bab Amr ihned poté, co bude vůdcovství Assada potvrzeno v ústavním referendu a povzbudila prezidenta k likvidaci žoldnéřských skupin v zemi dříve než nový parlament a nový premiér zahájí svou činnost. Byl vydán rozkaz přejít od defenzivního chování k ofenzivnímu, aby byl lid ochráněn před terorismem. Národní armáda zahájila útoky proti baštám Svobodné "syrské" armády. Boje v příštích dnech budou obtížné, především proto, že žoldnéři disponují minomety, protitankovými střelami a střelami země-vzduch.

Aby snížila napětí, akceptovala Francie okamžitě ruský návrh na účast v kontaktní ad hoc skupině. Washington se spěchem vyslal Frederica C. Hofa do Moskvy. Pan Hof tak v rozporu s prohlášeními učiněnými den předtím ministryní zahraničních věcí USA Hillary Clintonovou rovněž přijal ruské pozvání.

Není čas na lamentování nad rozšířením bojů do Libanonu, ani tlachat nad možnou regionalizací konfliktu. Poté, co 16 měsíců destabilizovaly Sýrii, vytvořilo NATO a monarchie Zálivu situaci bez východiska, která se může zvrhnout ve světový konflikt.